Chvění TOS SU32 a dělá vlny na obrobku

[stanik84]

To se používá normálně - on není účel to tak nějak upínat přesně, ale spíš abys nemusel točit jak tydýt každou paknu zvlášť. Mám to k 2UC do pracovního vřeteníku a druhou mám v koníku u soustruhu (udělanou otočně) - na trubky a různý další věci.

[DwPetr]

Jo, to je ta výhoda. Jinak je mohutnější (o ten věnec) a čelisti jsou menší.

[Svehli486]

Aha - a ono to pak jako poběží lépe?
A on řeší, že na běžné práce potřebuje aby mu to běželo?
A nebo to bude vždy doklepávat na každý upínaný průměr?
Jinak špatný nápad to není - otlučený už je to dost, tak proč v tom nepokračovat, když už je ta mašina na to zvyklá

To už je věc jiná. Předpokládám, že Porbič si přečetl můj článek o vadách univerzálek, tak ví, že se změnou průměru se mu změní házení.

Ale ty jsi se začal strefovat do Iva, že objevil novum - stočení příruby. Ale tak to není, viz můj příspěvek. Navíc je to asi jediné možné řešení v tuto chvíli. Vřeteno z toho nevyndá, ani ho nepřebrousí na mašině. Ta mašina je stejně po smrti. Stočit přírubu zvládne a na začátek mu to bude stačit. Je mu 17 a ještě se bude učit.

Ad doklepávání. Proč ne? Před příchodem jemně nastavovacích univerzál byly prakticky jen tři možnosti jak dostat obrobek do nuly.
1) Nezávislé čelisti, lícní desky atd… (velké průměry, omezené otáčky atd…)
2) Měkké čelisti (poměrně nákladné)
3) doklepání sklíčidla dřevěnou paličkou

Nic špatného na tom nevidím.

Jenom se zeptám - co to je ta "jemně nastavovací univerzála"?
Jinak tohle možná fungovalo a funguje někde v garáži a hobby - protože za posledních xxx let (pokud vím), tak se přesný věci, co mají běžet, vždy a zásadně dělají buď v kleštině, nebo v měkkých protočených čelistech a nebo v sklíčidle co nemá spirálovou drážku (typicky má klíny - třeba to PML).
Článek je hezký, ale místo něj by úplně stačilo napsat "výsledná přesnost a opakovatelnost upnutí je vždy přesným obrazem mechanického stavu sklíčidla, kdy na to mají zásadní vliv všechny funkční dílce sklíčidla".
A ještě když už má být ten popis dlouhý, tak by to chtělo tam doplnit ten největší a hlavní zdroj, proč takové oběhané sklíčidlo háže - a jak to lze (ten zdroj - kde to je) za cca 5 sec poznat.
nebudu napovídat, opět - učí (učilo) se to jako jedna z úplně prvních věcí u soustružení.

Doklepávání univerzálky na volné přirubě se používá třeba u nás v práci v nástrojárně. Na soustruzích, na bruskách na kulato, brusce na otvory, ve všelijakých děličkách. Univerzálka není dotažena na krev, ale tak aby se dala při poklepu měděnou paličkou posunout. Podle chování při doklepávání se dá poznat jestli je třeba přitáhnout nebo povolit, ale chce to praxi. Ještě se mi nestalo aby se to rozhodilo při řezu, a to i při hrubovani třeba ap 2,5mm.
Výhody:
- Levné řešení
- rychlost, do stovky se dostanu během 2 vteřin 1-2 klepnutím.
Nevýhody:
- potenciální poškození vřetene mlácením, a trochu hulvátství.
- možnost povolení při řezu, a posunu na přirubě.
- vyžaduje velkou tuhost vřetene ( na malé nástrojovce aws 300 cnc, je vřeteno poměrně gumové a dostat se tímto způsobem pod 5 mirkonu je oříšek, brusce na kulato Kellenberger je vřeteno tuhé a není díl vyklepat na 0,002. Naopak mi přijde že kleština v. Těchto případech nedostačuje, a nejde v ní naklepat dlouhý díl. Často se na bruskách opravují trny, kde se má napojit laserový návarek, díl se musí vyklepat na nulu a pod optikou dobrousit na původní průměr.)

Osobně bych radši jemně nastavovací univerzálku, jak zmiňuje Aris, dělají to i někteří výrobci, nevím jestli TOS. V přírubě jsou zabudované 4 červy, kterými se univerzálka došteluje. Princip nezávislé 4 pakny.

Pro autora, bude nejspíše nejlepší jak radí Aris, stočit přírubu, vyklepat na často používaný průměr a dotáhnout a nesahat.

[kiko01]

A tu prasklinu na patke motora si niekto vsimol? (Nechce sa mi citat 13 stran)

[soustružník]

Ne, ale spíš jsme to vyhodnotili jako rýhu v nátěru. To by si snad autor všiml.

[pafik]

Nejsem strojař, na soustruhu a frézce jsem začal dělat až v důchodu (když nepočítám 14 dní praxe na vejšce v Tesle Hloubětín b.p.). Od té doby taky hltám vědomosti, z trubky i odjinud. A nabyl jsem dojmu, že naklepávání univerzály je zcela běžný postup, jak jí vycentrovat.
Soustruh (vřeteno) je dělaný tak, aby upevnění příruby bylo opakovatelně přesné. Ať už na závit, nebo kužel. Takže se vezme nová příruba, nasadí (našroubuje) na vřeteno, přetočí se dosedací plocha/y. Pak se vezme univerzála, posadí se na přírubu, přiměřeně se dotáhne, upne se přesnej trn, a hodinkama se univerzála doklepe na nulovou házivost. Ideálně. Pak se příruba dotáhne na krev, zkontroluje se o5 házivost trnu, a pokud je to OK, tak vznikne jeden nerozebiratelný celek, který se používá (sundavá nandavá) tak, jak je. Pokud se po dotažení univerzály na krev házivost změní, tak se proces opakuje. Když ta sestava nedostane nějakej kopanec, tak to vydrží dlouho.
Sám jsem si takhle dělal sestavy na čínu (kužel). Jedna univerzála 4-paknová, pr. 130 mm, nezávislé čelisti. Jedna 4-paknová pr. 160 mm, závislé čelisti. Kleština C5, pr. 130 mm, kleština ER40, 130 mm. Obě běžej opakovaně ve stovce (to znamená, že na stovkových hodinkách běhá ručička v jednom dílku). Všechny koupené příruby jsem si musel upravovat sám, kužel neseděl, jak měl.
Ty univerzály běžej v pěti stovkách (u té malé je to fuk, ta se dostaví čelistma, u té velké je to fuk, tu používám na hrubování). Díra uprostřed, pak trn a pokračuju v hrotech.
Tak z toho nedělejte vědu. Podle toho, co tu chlapec líčí, tak ten jeho krám nebude v lepším stavu, než běžná čína. Takže by to měl s některejma vašima návodama zvládnout (jemný brousek, ...).